Jinak by těžko mohl schválit vydání seznamu takzvaných bezdoplatkových léčiv (
PDF). Takový seznam je totiž principiálně nemožné vytvořit. Brání tomu způsob, jakým je dnes stanovována cena léku, kterou pacient v lékárně nakonec zaplatí. V zásadě zde do hry vstupují tři základní subjekty:
- výrobce, jenž ceny svých léků mění svobodně podle vývoje trhu,
- ministerstvo financí, které reguluje ceny léků tím, že nastavuje jejich maximální výši,
- a ministerstvo zdravotnictví, jež stanovuje, kolik z ceny léku hradí zdravotní pojištovny.
Číselníky zdravotních pojišťoven (rozuměj seznamy uvádějící, kolik pojišťovna hradí u kterého léku) jsou vydávány zpravidla čtvrtletně (poslední dobou častěji). Výrobci se pochopitelně snaží na případné snížení úhrady ze strany pojišťoven reagovat tak, aby nebyli v nevýhodě oproti svým konkurentům. Tudíž během několika dnů nebo týdnů následujících po vydání nového číselníku sníží cenu svého léku tak, aby se spoluúčast pacienta srovnala s konkurentními přípravky. Někdy může výrobce léku cenu naopak zvýšit a ejhle - lék bez doplatku je najednou s doplatkem, neboť pevně stanovená částka hrazená zdravotní pojišťovnou je nižší než nová cena léku.
Výše spoluúčasti pacienta se tedy může změnit ze dne na den a často se tak i děje. Navíc lékárny mají některé z léků ve větším množství na skladě a doprodávají je za ceny, za které je tehdy nakoupily. Záleží také samozřejmě na lékárně, jak vysokou marži (o kterou se dělí s distributorem) na daný lék nastaví.
Pokud se Vám jeví současný systém úhrad léků jako neprůhledný, nemyslíte si to
jenom Vy.
Nicméně konečný výpočet částky, kterou pacient v lékárně zaplatí, je poměrně jednoduchý a společně se vzorovým příkladem je uveden
zde.
